středa 7. února 2018

American Board vysílá misionáře (1872)

„Jděte do Rakouska.“ Tato slova znamenala pro muže, kterému byla určena, nesmírně mnoho. Byla pověřením k misijnímu úkolu a oním mužem byl německý misionář Heinrich A. Schauffler, který v té době působil v tureckém Istanbulu. Misijní společností, která toto pověření vyslovila, byl bostonský American Board. Schauffler měl nalézt pro tento úkol ještě dvě další misionářské rodiny a sám se vydat do Rakouska na předběžný průzkum situace. Po třech měsících jeho cest pak bylo rozhodnuto: působištěm misionářů bude Praha. Zde se podařilo navázat pro budoucí spolupráci důležitý kontakt s reformovaným farářem Václavem Šubrtem. A tak 1.listopadu 1872 vystoupily na smíchovském nádraží dvě další misionářské rodiny, Adamsovi a Clarkovi, aby zahájily v Praze své působení.
 
Společnost American Board of Commissioners for Foreign Missions měla v té době s působením na misijních polích po celém světě již víc jak šedesátileté zkušenosti. Board byl založen v roce 1810 díky touze čtyř studentů zvěstovat evangelium mezi pohanskými národy. Zpočátku byl American Board společným dílem kongregační, presbyterní a holandské reformované církve, ale když ostatní dvě církve později založily misijní společnosti vlastní, zůstal Board kongregacionalistům. Prvním misijním polem byla Indie, ale brzy následovaly další země, např. Sýrie, Čína, Bulharsko, Angola nebo jižní Afrika. V roce 1871 padlo rozhodnutí vyslat misionáře do některé převážně katolické evropské země a volba padla na Rakousko.
 
Misionářům se podařilo rychle se zorientovat v novém prostředí a navázat kontakty s domácími evangelickými kazateli a faráři. Brzy také slušně zvládli českou řeč. S pomocí českých řečníků začali konat veřejné přednášky s duchovním obsahem, na něž velmi brzy chodilo průměrně sto posluchačů. Hlavní důraz byl položen na osobní vztahy s oslovovanými lidmi a svědectví o zkušenostech s odpouštějící Kristovou láskou. K takovým osobním setkáním docházelo i formou rodinných shromáždění v neděli dopoledne v bytech misionářů. Důležitou složkou těchto pobožností byly i nedělní školy pro děti, jež vedly manželky misionářů, přes týden se konaly stejným způsobem biblické hodiny. K šíření křesťanské literatury bylo také zřízeno knihkupectví. Zároveň se také pomalu rozšiřovaly řady českých spolupracovníků. Mezi první patřili Karel Motl a Jindřich Novotný s Václavem Vališem. Když se práce v Praze dobře rozvíjela, rozhodli se misionáři v roce 1874 rozšířit svou působnost. Schaufflerovi se přesunuli do Brna a Clarkovi do rakouského Innsbrucku. Zdálo se, že dveře jsou pro evangelium otevřeny…


Evangelium překračuje hranice tam, kde jsou z Boží milosti ochotni překročit svoje hranice jeho zvěstovatelé.

publikováno v časopise Brána 02/2014

Žádné komentáře:

Okomentovat