neděle 18. dubna 2021

Martin Luther (10.11.1483 – 18.2.1546)

     Význam tohoto muže v dějinách církve a jeho podíl na skutečnosti, že až do dnešních časů je evangelium zvěstováno nezdeformované, lze asi jen stěží přecenit. Jeho znovuobjevení ospravedlnění hříšníků z Boží milosti skrze víru podnítilo a odstartovalo reformaci.
 
Svůj objev učinil ještě jako augustiniánský mnich a doktor wittenberské univerzity, nejspíš v roce 1514. Byl výsledkem dlouhého zápasu, v němž posléze nad veršem Ř 1,17 objevil, že Boží spravedlnost neznamená trest, ale lásku a milosrdenství, které je možno vírou přijmout. „Začal jsem chápat, že Boží spravedlnost zde znamená spravedlnost, kterou Bůh dává a skrze niž spravedlivý žije, má-li víru.“ 
 
Další Boží řízení dějin způsobilo, že tento objev nezůstal v skrytu Lutherova akademického působení. Když v roce 1517 Luther protestoval proti zneužívání odpustkové praxe, jeho 95 tezí se díky tisku velmi rychle rozšířilo do celého Německa. Záhy byl obviněn jako podezřelý z kacířství. Během několika výslechů a disputací se jeho postoj rychle radikalizuje. Již od roku 1518 nad ním visí hrozba církevní klatby, aby byl nakonec v červnu 1520 papežskou bulou za kacíře skutečně prohlášen a jeho učení odsouzeno. Odpovídá na ni po svém. Odmítl odvolat. Bulu veřejně spálil a odsoudil ji s výzvou papeži a kardinálům: „Čiňte pokání a vzdejte se tohoto satanského rouhání proti Bohu…“ O několik měsíců později byl novou bulou navěky proklet a exkomunikován.  
 
To už měl za sebou několik významných již čistě reformačních spisů, vydaných v plodném roce 1520: Výzvu křesťanské šlechtě národa německého, v němž volá zeměpány, aby se ujali reforem, a Předehru o babylonském zajetí církve, jež papeže označuje za tyrana a antikrista, který se svou kurií zavlekl církev do zajetí. Spis O křesťanské svobodě pak rozvíjí dvě hlavní teze: člověk jakožto křesťan je svobodným pánem nade vším a nikomu není poddán. A zároveň je člověk jakožto křesťan docela spoutaný služebník všeho a jest poddán všem.  
 
Tak Pán Bůh dal do pohybu rozsáhlé obnovné dílo. Luther mu přes všechny turbulence a zvraty doby věrně sloužil až do konce života, byť ani jeho služba se neobešla bez přehmatů, omylů a kompromisů. Na jeho dílo osobitě navázali další Boží služebníci a jeho spisy jsou zdrojem osvěžení a poučení i dnes.