neděle 18. dubna 2021

Philipp Melanchthon (16.2.1497 - 19.4.1560)

Vskutku podivný a rozporuplný úděl nese dílo tohoto velkého muže reformace. Zatímco některé jeho práce se staly věroučnými dokumenty luterství, jiné byly rozhodně odsouzeny. Ostatně on sám zakusil mnohou hořkost nepřátelství, a to především od „svých vlastních“.

Když se již v sedmnácti letech stal mistrem v Tübingen, dalo se tušit, že jeho vzdělanost získá široký věhlas. Byl znalcem klasických jazyků, vydal řeckou mluvnici. Jeho rozhled byl ovšem širší, orientoval se s přehledem ve filozofii, fyzice a historii a – teologii. Od roku 1518 působil ve Wittenbergu, kde se Lutherovým vlivem stal stoupencem nastupující reformace a jeho nejbližším spolupracovníkem. Reformaci věnoval i své skvělé humanistické vzdělání. Již v roce 1521 vydal knihu Loci communes, první pokus o systematickou teologii postihující reformační učení: „Nevidím, proč by za křesťana měl být pokládán ten, kdo zanedbává váhu hříchu, zákon a milost. Z nich se totiž vpravdě poznává Kristus. Poznávat Krista znamená poznávat jeho dobrodiní, a nikoli, jak se tvrdívá, zkoumat jeho přirozenosti a způsoby jeho vtělení. Nevíš-li, proč se Kristus vtělil a byl ukřižován, k čemu je ti znalost dějin?“

V roce 1530 napsal vyznání víry, které luteráni na říšském sněmu předložili císaři (Augsburské vyznání), a později rovněž jeho Obranu. Obě tato díla dodnes patří mezi základní vyznání luterství. Ve vztahu ke katolictví je jejich tón zřetelně umírněný, nicméně podstatné věci vyjadřují jasně: „lidé nemohou být před Bohem ospravedlněni vlastními silami, zásluhami nebo skutky, ale jsou ospravedlňováni zdarma pro Krista vírou, jen když věří, že jsou bráni na milost, a že se jim odpouštějí hříchy pro Krista, jenž svou smrtí učinil dosti za naše hříchy. Tuto víru Bůh počítá před sebou za spravedlnost.“

V zápasech doby se ovšem Melanchthonův přístup vyznačoval spíše umírněností a ochotou k ústupkům. Za svůj život dovedl získat přátele, jak na straně katolické, tak i v jiných reformačních táborech, např. Calvina. Zmíněné nepřátelství z řad luteránů způsobil jeho odklon od Lutherova pojetí Kristovy přítomnosti ve Večeři Páně k pojetí spíše kalvínskému. Přes své nesporné zásluhy byl považován za zrádce Lutherova odkazu a „kryptokalvinistu“ a nemálo jeho stoupenců bylo po jeho smrti tvrdě pronásledováno.

Žádné komentáře:

Okomentovat