Vskutku podivný a rozporuplný úděl nese dílo tohoto velkého muže reformace. Zatímco některé jeho práce se staly věroučnými dokumenty luterství, jiné byly rozhodně odsouzeny. Ostatně on sám zakusil mnohou hořkost nepřátelství, a to především od „svých vlastních“.
Když se již v sedmnácti letech stal mistrem v Tübingen, dalo se tušit, že jeho vzdělanost získá široký věhlas. Byl znalcem klasických jazyků, vydal řeckou mluvnici. Jeho rozhled byl ovšem širší, orientoval se s přehledem ve filozofii, fyzice a historii a – teologii. Od roku 1518 působil ve Wittenbergu, kde se Lutherovým vlivem stal stoupencem nastupující reformace a jeho nejbližším spolupracovníkem. Reformaci věnoval i své skvělé humanistické vzdělání. Již v roce 1521 vydal knihu Loci communes, první pokus o systematickou teologii postihující reformační učení: „Nevidím, proč by za křesťana měl být pokládán ten, kdo zanedbává váhu hříchu, zákon a milost. Z nich se totiž vpravdě poznává Kristus. Poznávat Krista znamená poznávat jeho dobrodiní, a nikoli, jak se tvrdívá, zkoumat jeho přirozenosti a způsoby jeho vtělení. Nevíš-li, proč se Kristus vtělil a byl ukřižován, k čemu je ti znalost dějin?“V roce 1530 napsal vyznání víry, které luteráni na říšském sněmu předložili císaři (Augsburské vyznání), a později rovněž jeho Obranu. Obě tato díla dodnes patří mezi základní vyznání luterství. Ve vztahu ke katolictví je jejich tón zřetelně umírněný, nicméně podstatné věci vyjadřují jasně: „lidé nemohou být před Bohem ospravedlněni vlastními silami, zásluhami nebo skutky, ale jsou ospravedlňováni zdarma pro Krista vírou, jen když věří, že jsou bráni na milost, a že se jim odpouštějí hříchy pro Krista, jenž svou smrtí učinil dosti za naše hříchy. Tuto víru Bůh počítá před sebou za spravedlnost.“
Žádné komentáře:
Okomentovat