Tísnivá atmosféra období po Mnichovu a okupace v březnu 1939 hluboce poznamenaly život celé naší země. Nové poměry se pochopitelně nemálo dotkly i Jednoty českobratrské.
V případě některých sborů se jednalo o samotnou jejich existenci. Jako první musel být po anšlusu Rakouska v březnu 1938 zrušen sbor ve Vídni. Po obsazení pohraničí církev přišla o (německý) sbor v Trutnově a také v Chudeříně (Litvínov), kde byl sbor úředně zrušen i přes to, že se připojil k německé Freie Evangelische Gemeinde. Činnost stanice v Českém Krumlově přešla do ilegality.
Po 15.březnu 1939 nastaly ještě horší časy. Na Slovensku byla Jednota zrušena, bratislavský sbor se nuceně připojil k reformované církvi, sbor v Prešově našel azyl v církvi baptistické. Na Podkarpatské Rusi, obsazené Maďarskem, se rovněž práci podařilo převést do péče baptistů. Jednota v protektorátu čelila návrhům svobodných německých církví na spojení s nimi, které byly existenčně výhodné, ale ze zřejmých důvodů zcela nepřijatelné. Rada tento druh kolaborace odmítla.
Život církve se velmi scvrkl na prosté konání nedělních bohoslužeb a jiných pobožností, vydávání časopisů jí bylo zastaveno, publikační činnost byla silně omezena, misijní činnost minimalizována, konference se několik let nescházely. Mnohé členy postihlo totální nasazení na práci v Říši, mnozí čelili výslechům, někteří zakusili vězení. Členové Rady byli sledováni gestapem. František Urbánek, který byl znám svými vztahy s prezidentem Masarykem a měl syna v USA, byl považován za politicky podezřelého a musel čelit výslechům v obávaném Petschkově paláci. Tajemník Rady, Josef Cvrček, byl za pomoc židovské rodině v roce 1944 zatčen a internován v koncentračním táboře v Dachau.
Přesto církev žila dál, zvěstovala Boží slovo a konala službu lásky. V roce 1940 se ještě podařilo uskutečnit sjezd mládeže v Brně a Česká biblická práce v Kutné Hoře vydala Bibli kralickou. Nezapomínalo se na totálně nasazené, byly sestaveny adresáře, jež jim umožňovaly kontakt, byla jim posílána balíčková pomoc a kazatel Svoboda byl pověřen pastýřskou péčí mezi nimi. Je s podivem, že v těžké době se přihlásilo nemálo bratří do kazatelské služby. Zármutek způsobilo naopak několikaleté rozdělení v husineckém sboru. V únoru 1945 byla při bombardování zasažena vinohradská modlitebna.
Konec války byl vděčně přivítán radostnou touhou po nové práci, která by nabízela duchovní orientaci v poválečné obnově. Nikdo ovšem netušil, jak krátký čas bude nadějím dopřán.
Žádné komentáře:
Okomentovat