středa 14. dubna 2021

Po Únoru 1948

 „Příslušník, který stál mně nejblíže, mne vší silou udeřil pěstí do tváře, poté jeho kolega přidal ještě silnou ránu do nosu... Vyšetřování trvalo několik hodin. Příslušníci se měnili, ale všichni měli stejný přístup. Byl jsem bit většinou do hlavy – pěstí nebo gumovým obuškem… Byl začátek dubna 1950…“ Těmito slovy popisuje evangelista Vladimír Fajfr svou první (a zdaleka ne poslední) zkušenost s praktikami StB. Uchvácení monopolu moci komunisty v únoru 1948 nastolilo ve společnosti atmosféru teroru různých podob.

V říjnu 1949 byly vydány církevní zákony, kterými komunistický stát nad církvemi převzal absolutní kontrolu. Jednota českobratrská musela v roce 1951 projít tzv. systemizací sborů, což znamenalo ustanovení počtu sborů, pro něž bylo schváleno místo kazatele. Došlo tak k nucenému snížení počtu sborů z 39 na 28, tedy skoro o třetinu! Veškeré aktivity církve spadaly pod ostrý dohled státu, jeho církevní tajemníci rozhodovali prakticky o všem (např. udělení souhlasu kazatelům k vykonávání povolání, souhlas s mimořádnými shromážděními, ke službě kazatele z jednoho obvodu v obvodu jiném, schvalování kandidátek staršovstva aj.). Kandidátka pro volbu členů Rady musela rovněž projít schválením, státní úřad pro věci církví musel schválit řád církve, vyznání apod., nemluvě o systému kontroly založeném na udavačství a spolupráci s StB, šikanování všeho možného druhu a jiného byrokratického omezování.

Kromě přímé perzekuce (věznění po vykonstruovaných procesech, z mnoha jmenujme alespoň kazatele A.Voříška, B.Schneidera nebo J.Polanského) zakoušela velká část členů existenční potíže různého druhu (zákazy povolání, šikana, zákazy studia apod.). Ne každý pod tlakem osvědčil věrnost Kristu...

Aktivita při duchovní výchově mládeže byla mnohdy přitěžující okolností. Spolky mládeže byly zakázány, stejně jako časopisy pro mládež a organizování letních táborů mládeže či dorostu. Již v roce 1948 byly zastaveny některé časopisy, v roce 1951 pak i hlavní časopis Českobratrská rodina (obnovit ji bylo možné až v roce 1968). Byla zrušena sociální práce, zlikvidována biblická škola v Kutné Hoře...

Publikace 120 let v Božích službách, vydaná Sborem v Praze 1, celé období komunismu charakterizuje mj. nadpiskem Boží věrnost nad naší nevěrností… Konstatuje, že církev nešla v období totality cestou viditelného odporu. Ale zároveň dodává, že z Božího slova zaslechla, že víc se sluší poslouchat Boha než lidi, a tomu se většina bratří a sester podřizovala a různými způsoby na sebe brala Kristův kříž. To zůstává výzvou i v aktuálních poměrech.

Žádné komentáře:

Okomentovat