středa 14. dubna 2021

Jan Balcar a Svobodná evangelická církev česká (1868)

 Toleranční patent do oblasti podhůří Orlických hor nepřinesl žádné převratné změny. Hlavním důvodem byla zbožnost tamních evangelíků, formovaná po generace domácími pobožnostmi patriarchálního rázu. Kromě poměrné vzdělanosti se tento typ zbožnosti projevoval také mnohým svérázem a individualismem. Jednou z takových individualit byl i tkadlec Jan Balcar.

Narodil se v roce 1832 v Horní Radechové. Kvůli chudým poměrům nezískal mnoho vzdělání. V jednadvaceti letech prožívá duchovní znepokojení a touhu po spasení. Začal číst Bibli a v roce 1856 navštívil luterský sbor ve Stroužném v Kladsku. Záhy na to pak vystoupil z katolické církve a přestoupil do reformovaného sboru v Klášteře. To mu přineslo mnohé potíže. Farář Körner ho žaloval pro urážku na cti; vleklý soudní proces skončil pro Balcara čtyřtýdenním vězením.

V reformované církvi se stal zastáncem potřeby církevní kázně a patřil k těm, kteří volali po duchovní obrodě. Protože nedosáhl podpory u vedení sboru, začal působit samostatně a veřejně hlásal nutnost proměny života ve smyslu nového narození.

Když v roce 1868 nový zákon umožnil členství i ve státem neuznaných církvích, Jan Balcar z reformované církve vystoupil a spolu s ním asi čtyřicet dalších. Tak se postupně zformoval svobodný sbor, který byl v kontaktu se svobodnými sbory ve Vratislavi a ve Zhořelci. V roce 1870 pak společenství zvolilo Balcara svým kazatelem a v září byl na synodu Staroreformované církve v německém Emlichheimu ordinován. Sbor rostl, přestože nechyběly výstupy ani vyloučení a kázeň byla leckdy uplatňována až zákonicky tvrdě.

V roce 1876 zakoupili bratři pozemek v Bystrém u Dobrušky. Stavbu modlitebny však provázely nejen potíže se získáním prostředků, ale i ostrá nepřízeň katolického faráře a úřadů, které začaly nezávislé křesťany pronásledovat. Mnozí z nich čelili policejním výslechům a citelným finančním pokutám. Teprve 15.8.1880 se mohla v nové modlitebně konat první bohoslužba.

Brzy ale nastaly nové potíže. V roce 1883 se ovdovělý Balcar oženil se svobodnou matkou Alžbětou Dynterovou. To bylo ale pro některé členy nepřijatelné, přestože přijala Boží odpuštění a byla řádnou členkou sboru. Rozkol se nejen nezdařilo překonat, ale došlo i k narušení vztahů s vratislavským sborem. Když hrozilo, že by Balcar mohl být zbaven ordinace, prohlásil 6.dubna 1884 bysterské společenství za zcela samostatné. Sbor se ale bolestně rozdělil a opoziční strana se scházela samostatně. Neústupný Balcar uprostřed konfliktů 25.11.1888 zemřel. Spory se podařilo urovnat až několik let po jeho smrti. V srpnu 1892 byl zvolen kazatelem Josef Kostomlatský a bysterský sbor (asi 175 duší) se stal součástí Svobodné církve reformované.

Žádné komentáře:

Okomentovat